Čtvrtek, 20.06.2024770 let města - významná osobnost Václav Čejp

V rámci letošních oslav 770 let od první písemné zmínky o našem městě si připomínáme i mnoho významných osob, které se zapsaly výraznou měrou do historie našeho města. Právě dnes, 20. června, si připomínáme výročí 125 let od úmrtí Václava Čejpa.

 

Václav Čejp (20. 6. 1899 Náchod - 24. 8. 1979 Broumov)

Syn městského strážníka Václava Čejpa staršího a matky Anny Čejpové navštěvoval měšťanskou školu v tehdejší Školní ulici (dnes Hrašeho ulice), která se nacházela v budově, kde dnes sídlí Katastrální úřad.
Na výtvarný talent Václava Čejpa měl velký vliv jeho učitel kreslení Vilém Šafář. V roce 1914 nastoupil Václav jako učeň strojního zámečnictví firmy Josef Bartoň a synové v přádelně ve Starém Městě. Učební obor ukončil 28. února 1917 a byl odveden na vojnu, kterou vykonával v České Lípě, poté na Kladně.
Z důvodu velkých vojenských zakázek si jej ale firma Bartoň a synové vyžádala jako strojního zámečníka zpět. Po vzniku samostatného československého státu 28. října 1918 se jako nadšený sokol přihlásil do sokolské setniny v boji proti Maďarům.

Roku 1919 se vrátil domů a začal pracovat jako montér v dílně Antonína Taichmana. Ta se rozrostla na známou továrnu (Antonín Taichman a syn, později ATAS), kde se vyráběly malé elektromotory a ventilátory. V roce 1948 byl však podnik znárodněn a zařazen do Moravských elektrotechnických závodů se sídlem v Olomouci. Ve firmě pracoval jako dílovedoucí a vedoucí výroby až do odchodu do důchodu. Ke svému koníčku, malování, se Václav opakovaně vracel.

V roce 1951 byl v jejich podniku založen výtvarný kroužek, který vedl profesor kreslení Jiří Votýpka. Mezi jeho žáky patřili i pozdější známí profesionální malíři Ivo Švorčík a Josef Lamka. Václav Čejp se sice profesionálním malířem nestal, ale během čtyř let výtvarného kroužku, se naučil malovat vodovými i olejovými barvami. Jeho oblíbenou technikou však zůstala kresba tužkou. Později vytvořil své celoživotní dílo, které tvořilo 139 obrázků mizejícího Náchoda pohlednicového formátu.

V roce 1958 se po odchodu do důchodu s manželkou přestěhovali ke své dceři Zdeňce Martincové do Broumova, kde maloval stejným způsobem starobylé broumovské domy. Stejně tvořil i u své druhé dcery Jiřiny v Novém Boru a vznikla tak kolekce čítající 100 kusů maleb. V roce 2011 věnovala Zdeňka Martincová náchodskou kolekci obrázků svého otce dnešnímu Muzeu Náchodska, které jim ještě v daném roce uspořádalo úspěšnou výstavu.

OSLAVME TO SPOLEČNĚ!