Náchodští Židé

Náchodská židovská obec patřila mezi nejstarší židovské komunity v Čechách. Židé byli pravděpodobně již od 13. století nedílnou součástí historie města, na jehož rozvoji se nemalou měrou podíleli. Svého největšího počtu dosáhla na přelomu 19. a 20. století, kdy měla více jak 600 členů.

 

Nejstarší dějiny

Náchod byl založen někdy v průběhu 1. poloviny 13. století - první zmínka o něm pochází z roku 1254 - a předpokládá se, že již ke konci 13. století se v tomto městě na významné obchodní stezce usadili první židé. V průběhu 16. století si u jižních hradeb postavili školu, rituální lázeň i synagogu, později byl v Náchodě „nad Hamry" zřízen židovský hřbitov, který byl využíván až do 20. let 20. století. V roce 1648 žilo v Náchodě 133 židů, kteří museli, z důvodu císařských nařízení, bydlet pouze v židovské ulici u jižních hradeb. Tato ulice pak byla v polovině 18. století uzavřena plotem a brankami, přičemž na náměstí před synagogou byla vybudována kašna, aby zásobovala židovskou ulici vodou. V té době žilo v Náchodě okolo 250 židů. Jejich počet v následujících letech vzrostl na 274, tj. židé tvořili 15% náchodského obyvatelstva. S reformami Josefa II. ke konci 18. století byly očíslovány židovské domy, ustálila se židovská příjmení (Pick, Lewith, Lederer, Mautner, Goldschmied, Volf, Kosinka, Samek, Vlček, Bukavický), židé nemuseli nosit označení svého původu, mohli studovat, být zaměstnáváni v úřadech a věnovat se řemeslu i zemědělství. Po revolučním roce 1848 byli židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem, a tak byl i řetěz na židovské ulici definitivně odstraněn.

 

Industrializace

Druhá polovina 19. století s sebou přinesla neuvěřitelný průmyslový rozmach, zejména v textilnictví. Kromě rodiny Bartoňů byli významnými podnikateli v tomto odvětví židé (Mautner, Schur, Goldschmid, Oberländer, Pick, Doctor, Lederer & Stránský, Katzau), kteří v náchodské oblasti měli nejprve své faktorské dílny (Izák Mautner, H. S. Doctor), posléze také mechanické tkalcovny (Mautner, Doctor) či přádelny (Pick, společníci Wärndhofer, Benedict a Mautner). S industrializací přišlo do Náchoda také mnoho lidí na dělnické pozice, počet obyvatel vzrostl na úctyhodných 10 000. Roku 1906 se dosavadní Mautnerovy podniky transformovaly do akciové společnosti Mautnerovy rakouské textilní závody, které byly největšími bavlnářskými závody v Rakousku-Uhersku, a Náchodu se tak oprávněně začalo říkat Manchester východu.

 

První republika

Se vznikem samostatného československého státu roku 1918 se židovská komunita začala ještě více zapojovat do chodu města - židé byli členy zastupitelstva i městské rady, podíleli se významně na náchodském sportovním (klub Makabi) i kulturním dění. Přičiněním Lea Strasse vznikla v Náchodě první městská obrazárna. Mnoho židů bylo příznivci asimilace, a tak, v ryze českém Náchodě, přejímali českou identitu, což demonstrovali i v roce 1938 při celostátním česko-židovském sjezdu, který se uskutečnil při příležitosti Výstavy 38 Náchod. Významnými členy židovské komunity byli průmyslník Gustav Schur, továrník Josef Lederer a podnikatel Richard Lewith. V roce 1930 se k židovství hlásilo 293 lidí, což odpovídalo zhruba 2% všech náchodských obyvatel. V meziválečném období byl také zřízen nový židovský hřbitov ve Starém Městě, neboť ten původní již svou kapacitou nedostačoval.

 

Protektorát

Druhá republika a poté vyhlášení protektorátu uvrhlo veškeré židovské obyvatelstvo pod dikci norimberských zákonů. Židům byla postupně odebírána veškerá občanská práva, jejich pohyb byl omezen, museli nosit označení svého původu a navštěvovat mohli jen určená místa. Jedním takovým

byl hostinec Port Artur, který se objevuje ve Škvoreckého Zbabělcích a kde se do dnešních dní nachází okénko, jímž si židé mohli objednávat. V roce 1941 vypukl v Náchodě ve skladu pohonných hmot požár, kvůli němuž bylo zadrženo 70 lidí, mezi nimi i 35 židů. Od roku 1942 začali být českoslovenští židovští obyvatelé postupně v důsledku „konečného řešení" židovské otázky transportováni do sběrného tábora v Terezíně. Transport náchodských a hronovských židů odjel z Náchoda 14. prosince 1942. Jelo v něm 248 lidí. Z Terezína pak byla většina z nich během následujících měsíců deportována do vyhlazovacích koncentračních táborů, zejména do Osvětimi. Židovský majetek byl arizován, v červnu 1943 byl zpustošen starý židovský hřbitov, přičemž náhrobky z něj byly rozprodány a částečně použity k dláždění cest.

 

Návraty

Po válce se do Náchoda vrátilo pouhých 16 židů. Někteří z nich se podíleli (společně s dobrovolníky a Červeným křížem) na provozu záchytné stanice pro židy z východní Evropy, jež fungovala mezi lety 1946-47 a měla pomoci těm, kteří se chtěli přestěhovat do Palestiny. Kvůli nízkému počtu navrátivších nebyla náchodská židovská obec nikdy obnovena, počet náchodských židů se po roce 1948 ještě více snížil kvůli emigraci. V průběhu 60. let 20. století byla zbořena synagoga a téměř všechny domy v židovské ulici. S nimi zmizely i mnohé vzpomínky na komunitu, která významně ovlivnila historii města.